Říkej si co chceš, ale ona je úžasná. :')
(Lindsey Stirling - Spontaneous Me)

Pořád samý stereotyp...my chceme něco nového!

11. august 2012 at 21:34 | Ansa
Tak, mám novou povídku, po dlouhé době, nějak mě chytla můza. Ale bohužel si myslím, že se mi vůbec nepovedla, už kvůli tomu boji. No, víceméně si to užijte a prosím, nekomentujte boj, jsem zvyklá na fantasy boje a na na naruto boje. (Ano, je to povídka z Naruto světa!)



"Ach jo. Já se tak těšila, až se stanu geninem a stejně kromě domácích prací nic neděláme. Oni ti starší spolužáci měli pravdu." S odfrknutím si Keiko sedla na trávu a pohlédla na svoje další společníky, kteří byli s ní v týmu. U nich ale neviděla stejné zklamání. Oni nejspíš starším společníkům věřili. Ona ale ne, ona se tak těšila, až odmaturuje. A...nic. Její kamarádka Sara na ní jen pohlédla a zasmála se. "Na pořádné mise si ještě pořádně počkáme, Kei. A ještě k tomu, zítra pomůžeme karavaně se dostat do vesnice a možná...a možná nás přepadnou bandité!" Usmála se povzbudivě Sara, sice tomu sama nevěřila, ale tak, může se to stát. Ale zřejmě nebyla jediná, která si myslela, že se to nestane. "To je hloupost, Sáro." Zasmál se Iane. Ano, byl to třetí člen v jejich týmu. A správně, toto je...zvláštní tým, kde místo dvou chlapců a jedné dívky jsou dvě dívky a jeden chlapec. A spolu tvoří tým...teda, měli by, správně. A proč to tak dopadlo? Nikdo neví, prostě to tak je. Takový..zvláštní tým, ano. Sara se jen podívala propalujícím pohledem na Iana, ale nic neřekla. On věděl moc dobře, že nesnáší oslovení "Sáro". Jo, jedna prodloužená samohláska, co to udělá, že ano. Ale jí to vadilo. Je Sara a ne žádná...Sára. Chvíli nastalo ticho, každý přemýšlel nad něčím jiným. Keiko přemýšlela o tom, že se jí ty práce vlastně i líbily, když pomyslí na to, že nemusela skoro nic kromě sezení a kopání dělat, Sara přemýšlela o jejich týmu a zítřejší misi a Iane? Ten nejspíš přemýšlí o tom, proč on měl to "štěstí" být v týmu, kde je jen jediný chlapec. Z jejich přemýšlení je vytrhl až Sensei. "Měli byste jít spát. Zítra vstáváme brzy." Když uviděl překvapené pohlady všech tří "dětí", tak se jen nevinně usmál. "Neříkal jsem vám to? Vstáváme o dvě hodiny dřív než obvykle." Sara si jen odfrkla. "Ne, tos nám neřekl." Řekla sborově s Ianem. Oba dva se na sebe překvapeně podívali, ale potom to nechali být a oba dva zamířili spát. Keiko je hned následovala a nebyla o nic víc nadšenější než její dva společníci.
***
Ve čtyři hodiny ráno se všichni nějakým způsobem doplazili ke karavaně a prohlídli si od hlavy až k patě jak svého Senseie, tak i obchodníka, kterému budou pomáhat. Nebyl nijak zvláštní, byl hubený, středního věku (každý mu uhádl jiný věk, Keiko si myslí, že mu je něco kolem 35, Sara 40 a Iane si domyslel, že by mu mohlo být něco kolem 45), měl krátké, černé vlasy a na sobě měl obyčejnou tuniku a kalhoty. Obchodník si je prohlížel se stejným zaujetím. Napřed, neboť přišel jako první, půl hodinu před tím, než přišli ostatní, si prohlédl Senseie. Ten byl také černovlasý, ale vlasy mu dosahovaly něco k ramenům, ty většinou, jako třeba teď, měl sepnuté v culíku, vypadal na 25 (ač jeho přesný věk nikdo krom něho samotného nevěděl) a na sobě měl tmavě modrou kombinézu. A jeho tým? Keiko byla zrzavá a měla na sobě černé kraťasy, rudé tílko a černou, po půli zaplou mikinu s krátkými rukávy. Iane byl blonďatý, vlasy měl dlouhé nad ramena a na sobě měl kombinézu, jako jeho Sensei, jen ta jeho měla tmavězelenou barvu. A Sara? Ta byla hnědovlasá (vlasy měla dlouhé do půlky zad, většinou je nosila rozpuštěné, teď si je ale sepla do dvou culíků) a na sobě měla černé, nad kolena dosahující legíny a fialové šaty, které dosahovaly o něco málo pod legíny. Jen, co se všichni navzájem prohlédli se jejich Sensei usmál. "Připravení?" Zeptal se jich, ale všichni věděli, že to byla řečnická otázka. "Proč tak brzo?" Odpověděla mu otázkou Sara. "Musíme se tam dostat před čtyřmi hodinami odpoledne a vesnice je daleko, tak pojďme!" Vyzval je Sensei a všichni se dali do chůze. Sara se mezitím odplazila od svých společníků k Senseiovi, aby byli po dvou na každé straně karavany. Když k němu došla, tak na něj jen pohlédla. "Proč ho vlastně musíme doprovázet?" Zeptala se Senseie. "Taky by mě to zajímalo." Ozval se hlas těsně za ní a Sara nadskočila. Ohlédla se a poslala na Iana vražedný pohled, který znamenal: "Vrať se k Keiko, hned!" Což také chlapec poznal. "Vždyť už půjdu, hned co to zjistím." Zasmál se. "Vím, je malá pravděpodobnost, že by na nás zaútočili, ale tato karavana cestuje daleko, tak chce být obchodník jistý, že se vše obejde bez ztrát, chápete? Prostě...pro případ." Odpověděl jim Sensei. "A teď všichni na svoje místa!" Doplnil a usmál se na Iana. Ten hned přešel na druhou stranu, kde ale...Keiko nebyla. Sara by hned nejspíš přiběhla k Sensei, že zmizela, ale Iane hned věděl, že Keiko vypadala, že chce spát. Ohlédl se a podíval se do karany a ano, Keiko tam byla. Ležela a spala. Povzdychl si, dobrá, nechá jí spát, ale za dvě hodiny jí vzbudí. Přeci, proč jí nenechat spát. Potom se vymění...vlastně, Keiko přišla s vynikajícím nápadem!
***
Po dvou hodinách Iane nějak na svojí společnici zapomněl a nadále šel sám. Krom za krokem...najednou uslyšel zasuštění. Ohlédl se a aniž by se někoho zeptal hodil do křoví kunai. Nic se nestalo a tak se rozhodl pro kunai vrátit. Když se ale naklonil, aby si ho vzal, tak se za ním objevila postava. Iane se ohlédl a aniž by stihl nějak reagovat, "útočník" se svalil na zem. Za ním stála Sara s dvěma kunaii v ruce a povytáhla obočí. "Jak...jsi věděla, že jsem odešel?" Zeptal se jí Iane. "Nebylo to těžké," odpověděla mu Sara "víš...listí suští hodně." Ukázala na hromádku suchého listí, co tu nejspíš zůstalo z podzimu. Iane se jen nevinně uculil. "Pro příště." Zavrtěla hlavou Sara a otočila se. "Ale teď ti to spíš zachránilo život." Ušklíbla se a aniž by na ní mohl hodit Iane nějakou jízlivou poznámku, tak se rozeběhla ke karavaně. Schovala se za strom a počkala, až jí Iane dohoní. "A kde je vlastně Kei?" Optala se ho, když viděla jen obchodníka, co teď šel do karavany, aby se schoval před bandity a Senseie, který se díval na vrcholky stromů na druhé straně. "V karavaně." Odpověděl Iane. "V karavaně?!" Sara chtěla původně vykřiknout, ale naštěstí se ovládla a jen sykla. "No." Odpověděl jí šeptem Iane. Sara jen zavrtěla hlavou, budou si muset poradit bez ní, ale potom si to s ní vyřídí. Konečně se bandité ukázali. Na zem ze stromů skočili tři bandité. A vrhli se na jediný, viditelný bod, Senseie. Toho využila Sara, hodila na jeden z nich kunai. Útočník se jen otočil, ale to se Sára stihla schovat. "Pozor!" Vykřikl z ničeho nic Iane, když se ohlédl a zjistil, že se ten útočník, co ho kopla Sara znova postavil s plným hněvem a byl připravený je zabít. Iane strčil do Sary, aby se vyhli ráně. "Super." Sykla Sara. "Teď o nás všichni ví." Podívala se na útočníka, co se rozhodl dát druhou ránu, ale to se opět svalil na kolena. Tentokrát za ním stála...Keiko. Stihla ho kopnout a tak to zopakovala ještě jednou a dokončila to kunaiem. Poté se jen podívala na šest útočníků, včetně toho, který vypadal, že bude jejich vůdce. "Kdybychom je sehnali nějak do kupy, mimo Senseie, tak bych je mohla spálit." Řekla oběma svým společníkům a ti jen přikývli. "Schovej se." Řekla jí a společně s Ianem se rozeběhla k banditům. Jednoho kopla, druhému dala ránu do žeber, Iane dalšímu zmrazil kunaie, aby nedoletěly a kopl ho do žeber. A Sensei se postaral o ty zbývající. Když už byli na hromadě, ale schopni ještě zaútočit, tak na ně Keiko hodila ohnivou kouli. "Tak to bychom měli." Usmála se a podívala se na karavanu. "Teď dojedeme do cíle, ne? Snad nás moc nezdrželi." Sara se na ní jen podívala a zavrtěla hlavou. "Hele, neměla jsi jít společně s Ianem a ne lenošit?" Zeptala se jí nevrle. "Měla...ale tak, mě se chtělo tak hodně spát a vzbudila jsem se včas, tak co řešit?" Uculila se Keiko a vyhnula se Sarynýmu propalujícímu pohledu tím, že se vrátila na své místo, aby mohli pokračovat. "Co jsem říkala?" Zeptala se Sara Iana a uculila se. "Měla jsi pravdu, ale zatím to nebyla pořádná bitva." Zasmál se Sensei, co je celou dobu poslouchal. "Nebyla...ale nám to stačilo, jsme připraveni se vrátit k domacím pracím!" Zasmála se Sara.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Archy Archy | Web | 11. august 2012 at 21:43 | React

Jsem nadšená! A cos to povídala s bojem? Byl dobře napsaný :D Možná by to chtělo ještě doladit, ale jen tak dál a budu se těšit na tvojí další Narutovskou povídku :3 Teda, jestli bude :D

2 Ai Hatake :3 x3 Ai Hatake :3 x3 | Web | 17. august 2012 at 21:16 | React

Je to hrozně pěkný, těším se na další díl :D Akorát s těma geninama, no, to neřeš :D Až bud edalší, řekni mi :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement