Říkej si co chceš, ale ona je úžasná. :')
(Lindsey Stirling - Spontaneous Me)

Poslední bitva

18. august 2012 at 16:07 | Ansa
Vznik této povídky je docela vtipná historka. Před rokem jsem o prázdninách začala hrát hru Fable 3. V druhé fázi hry jsem hru ukončila a měla jsem pocit, že vše důležité jsem už dohrála. Ale přesně po roce jsem začala hrát Fable opět. A dokonce jsem prošla druhou část a zjistila jsem, že jsem jednu důležitou část nedohrála...a to byla smrt Waltera. Walter byl pro mojí postavu něco jako nevlastní otec a pro mě to byl jeden z nejlepším charakterů nejen ve Fablu, ale pro mě i ve video hrách jako takových. Při té scéně, kdy umíral, jsem začala plakat. A co čtu komentáře u videích, tak jsem nebyla samotná. Včera večer jsem se rozhodla napsat povídku, něco jako sepsaná verze konce hry Fable 3. Je to krásná hra. :') Tato povídka byla psaná o půlnoci a tak i vypadá. A je věnovaná pro Waltera. A ano...je mi jedno, že neexistuje.


Byla jasná noc. Vanessa vyšla ze stínu hradu do parku. Byla to hnědovlasá holka s hustými vlasy, která na sobě měla obyčejnou tuniku s korzetem, sukni, legíny a vysoké boty. A na hlavě...se jí leskla koruna. Byla to královna a byla připravená bránit svojí zemi před tmou i za cenu jejího života. Ale nebyla sama. Kromě armády po jejím boku bojovali její stateční společníci. První byl Ben - Byl to blonďatý klučina, o kterém nevíte, jestli je to muž, nebo už chlapec. Vypadá na muže s blonďatými vlasy, ale občas se chová jako kluk. Víceméně je skvělý přítel a ještě lepší bojovník. A druhý byl Walter - Je to starší muž, který ale neztratil sílu ani odhodlání bojovat za hrdinku...tedy, za královnu. To tak rychle letí, řekl si Walter sám pro sebe. Ještě včera to byla malá sestra krále, která utekla z hradu a chtěla vytvořit revoluci a dnes je rok královnou a bojuje proti velkému nepříteli. Ač je Walter jen její společník, Vanessa ho bere jako svého nevlastního otce. Učil jí bojovat, vychovával jí, pomohl jí utéct z hradu, podporoval jí při kralování. Nedovolí, aby zemřel. Nedovolí, aby zemřel někdo z jejich poddaných. Vanessa společně s jejími, dvěma společníky přeběhla park a rozeběhla se do samotného města. Zírala, když tam doběhla. Všichni zírali. Byla tam nejméně třikrát větší převaha těch odporných nestvůr tmy. Vanessa se rychle vzpamatovala, vytáhla meč a vrhla se bezhlavě do víru boje. Házela rány do všech stran. Napřed měla strach, že uhodí někoho ze svých mužů či společníků, ale ne. Stráž v této části města už bohužel padla, Walter se vrhl na jinou skupinku těchto nestvůr a Ben z dálky střílel. Takže se Vanessa přestala bát a házela rány na všechny strany, snažila se utíkat před útoky nepřátelů a brzo už běžela na pomoc Walterovi. Ale ty slova, co se jí ozývaly v hlavě...jí drásaly mysl.
"Udělala jsi mnoho špatných věcí..."
"Až padneš, všichni lidé budou šťastní."
Jaké špatné věci? Snažila se nebýt tyran jako její bratr...ne, ta nestvůra lže. Musí věřit sama sobě...musí.
Všichni tři doběhli k mostu. A na konci mostu se objevil...archanděl. Nebo to jako on vypadal.
"Toho jsem viděla..." Řekla Vanessa. "Kde?" Povytáhl oči Ben. "Ale...narozdíl od tebe jsme se nevyplavili ve městě." Uculila se královna a rozeběhla se směrem k archandělovi. "Postarajte se o stíny, já se postarám o tuhle...stvůru." Vykřikla jen a dala se do boje s archandělem. Po pár minutách boje on i jeho stíny padli k zemi a ona se opět rozeběhla. Musí...najít tvořitele tohodle všeho...musí najít stínoplaza!
"Jsi slepá? Jsi už slepá?"
"Světlo ve tvých očích nám ubližuje, vypusti ho ze sebe..."
"Ne...neposlouchejte ho!" Vyhekl Walter. Takže ona není jediná, která to slyší? Tohle je jako nejhorší noční můra. A nejen pro ní. "Tohle...nás zabije." Povzdychl si Ben a ukázal na dalšího archanděla. "Kolik jich je?" vykřikl nakvašeně Walter. "Netuším." Odpověděla královna a znova zaútočila na archanděla. Už nic nevnímala...už vnímala jen temnotu, svojí zbraň a ty hlasy...
"Nech se pohltit temnotou, bude to lehčí, než co přijde, pokud se budeš vzpírat!"
Další archanděl padl. Všichni tři se rozeběhli na pláň, kde dřív byly stánky, teď tu nebylo...nic. Zhola nic.
"Je tu blízko...cítím to." Řekl Walter. Vanessa šla po jeho boku a Ben hned za nimi. Ale najednou...narazil do něčeho neviditelného. "Nemůžu...nemůžu dál." Povzdechl si. Královna se na něj jen povzbudivě usmála. "Hlídej tamtu část města!" Nařídila mu. Benn poslechl a rozeběhl se splnit příkaz.
"Tak kde jsi?!" Vykřikl opět Walter. Najednou před sebou uviděl znova tu hrůznou tvář...stínoplaza. "Nikdy nenecháme nikoho z našich dětí odejít. Patřil jsi k nám a navždy k nám patřit budeš...budeš nám moci sloužit, na rozdíl od princezny." Walter jen vytřeštil oči, ale rozhodl se překonat svůj strach. "Nebudu ti sloužit!" Vykřikl. "Škoda, jaká škoda." Opět ten nepříjemný hlas...a ještě nepříjemnější smích. Najednou cosi začalo vcházet do Waltera. Vanessa zírala...stínoplaz si vzal Walterovo tělo!
"Je na čase zemřít...holčičko."
Vanessa se chvíli nemohla hnout. Bojovat proti Walterovi? To nemyslí vážně...to...nemůže. "Na co čekáš?!" Uslyší za sebou hlas Bena, zřejmě se chtěl podívat, jak si vedou...no, moc dobře ne. "To není Walter. Je to stínoplaz. Bojuj!" Vanessa usoudila, že má pravdu. Vytáhla meč a vrhla se do boje.
Znova ten hlas...drásající mysl.
"Nebojuj se mnou! Já tě chránil, podporoval, učil a ty se mi takhle odvděčíš?!"
Neposlouchala ten hlas. Musí stínoplaza porazit...nebojuje s Walterem, bojuje se stínoplazem! Daší sek, úhyb, magický útok, útěk.
"Co jsi mi to udělala?"
Vanessa uvnitř křičela. Nic jsem neudělala...já...já... i přes ten křik uvnitř sebe stále bojovala. Další sek. Další úhyb. Vytáhne pistoly a...pal!
"Nenávidím tě...zrádkyně!"
Vanessa udělala velký, mocný útok. A Walter se svalil k zemi. Byl to přesně ten útok, za který byl Walter tak pyšný.
"Om...omlouvám se Waltere!" Vanessa si klekla na kolena a obejmula svého nevlastního otce, aspoň ho tak považovala.
"To je v pořádku, holka. Neviděl jsem světlo...světlo od té doby, co na mě před rokem zaútočil stínoplaz...teď konečně vidím slunce, ale...už...nemůžu bojovat." Odpověděl jí Walter. Šlo vidět, že je těžce zraněný.
"Je...je konec! Vyhráli jsme, nemusíš bojovat!" Zavzlykala královna. Walter jí umíral v náruči a ona netušila, co má dělat.
"Už...už je na čase odejít, děvče." Odpověděl jí a zakašlal se.
"Ne! Neodcházej!" Vykřikla a do očí se jí vyhrnuly slzy.
"Je...mi líto. Pamatuješ...pamatuješ si, jak jsem ti jako malé povídal...příběhy? Co jsi mi potom řekla?" Tak jednoduchá otázka...Vanessa hned věděla, co odpovědět. "Na...nauč mě jak být...hrdinkou." Zavzlykala. "Jsem na tebe pyšný...vždy jsem byl." Byla to jeho poslední slova.
"WALTERE!" Vykřikla Královna a rozplakala se. Slzy se jí hrnuly z očí. Walter...je doopravdy pryč. On...zemřel... Ano, od bojovníků se naučila, že nemá ukazovat svoje city. Ale...Walter...nemohla se udržet.
Ucítila na ramenu čísi ruku. Otočila se. Patřila Benovi, co se na ní povzbudivě usmál. Ale ona poznala, že i jeho se to dotklo. Položila mu hlavu na rameno. Bolelo to...hodně to bolelo. Počítala se ztrátami, ale nikdy nepomyslela na to, že by ztratila někoho, jako je Walter. Po tom všem...

***

Na dvorku u hradu se sebral dav. Všichni se dívali na velikou sochu Waltera. Přesně v ten den se Vanessa opět rozplakala, ale teď, při slavnostním prohlášení vítězství se uklidnila. Walter zemřel jako hrdina.
"No...já si myslím, že by se mu to líbilo." Zasmál se Ben. "Měl rád velké..a mohutné věci, vím, co by přesně teď řekl..."
"Sklapni, Benne." Odpověděla mu s úsměvem Vanessa.
"Ano, přesně toto!" Povytáhl obočí Benn. Ano, bylo to krásné, opět si popovídat. Se všemi přáteli.
"Bylo mi ctí bojovat po tvém boku." Ozval se Sabine. Byl to stařík, co vládl jedné malé vesnici. Ale s velkými lidmi, jak povahově, tak v boji. "Pokud budeš potřebovat odvrátit nějakou další hrozbu, obrať se na mě." Zasmál se.
"Hrdinko, Princezno, Královno, Vůdkyně..." Nazval jí všemi jejími tituly Benn. "..kamarádko, bylo mi ctí bojovat po tvém boku. Ale nejspíš si musíme dát sbohem. Nejspíš začnu cestovat anebo se stanu generálem armády."
Vanessa se usmála. "Navštiv mě ale někdy, to je rozkaz!"
"A co mě týče..." Začala Page, což byla vůdkyně rebelů za doby vlády jejího bratra. "...půjdu zpátky do strojíren, tam je mé místo. Vždy vám ráda pomůžu, budu-li moci. Jste stejně velká hrdinka, jak o vás Walter povídal. Nemýlil se." Dopověděla a Vanessa se usmála.
Už zbývala jen...Kalin. Královně bylo líto, že jí musela přivést k záhubě, ale z jejího města šla všechna ta temnota a bohužel, kvůli financím musela zachránit Albion a ne Auroru.
"Sestro." Poslední z přítomných, Logan, Vanessin bratr a dřívejší král-tyran. "Mě již není potřeba. Země se vzpamatuje lépe s tebou v čele. Udělala jsi něco, co bych já nezvládl. Zachránila jsi Albion a ani jsi se nestala tyranem. Jsem na tebe pyšný." Vanessa se neudržela, musela svého bratra obejmout, ano, nějaké věci mu někdy neodpustí. Ale je to jen špatný vládce. Ne špatný člověk.
I přes smrt Waltera mohla o sobě říct jednu věc.
Byla šťastná.


R.I.P.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Jo* Crepsley Jo* Crepsley | Web | 25. august 2012 at 21:24 | React

Dobře napsaná povídka :)) Umíš psát tak, že čtenáře zaujmeš a to je velký plus ^^ Přečtu si i tvoje další články :)

2 best-friend-forever-w best-friend-forever-w | 25. august 2012 at 21:45 | React

Tento lay už jsem někde viděla ;) je hezký ;) a dobrý článek ;)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement