Říkej si co chceš, ale ona je úžasná. :')
(Lindsey Stirling - Spontaneous Me)

He is watching you

14. december 2012 at 17:42 | Ansa
Já...já dostala pětku. Pořád tomu nemůžu uvěřit. *Zírá* Nejen, že mi to změní celé vysvědčení a že mě rodiče zabijí, ale k tomu je dostaná i neprávem! Každému se může stát že se nepodepíše... Ani bych se nedivila, kdyby tohle byl pátek třináctého. Tohle se dá považovat za nejhorší den mého života. Ever.


"Nééé!" Vykřikla jsem a podívala se vražedným pohledem na Eamë. Hrály jsme hru na počítači a jak se zdálo, moje sestřička opět vyhrála. Po druhé. Po třetí. Dobře no, asi po padesáté. "Vypadá to, že už tě to nebaví, Brigi." Zazubila se. "Vypadá. Vypnu počítač, ano?" Uculila jsem se, Eamë přikývla a odebrala se do své postele, mezitím co jsem ho vypínala. Když jsem se také odebrala do své postele, Eamë se jen smutně podívala na svůj mobil. "Je teprve jedenáct hodin večer! V tuhle dobu jsme měly teprve rozehraný roleplay a ty už chceš jít spát?" Zasmála se. "Nech mě přemýšlet..Jep." Zachumlala jsem se do peřiny a ucítila, jak na mě cosi dopadlo. Podívala jsem se na to a zjistila, že na mě sestřička hodila polštář. Ospale jsem jí ho hodila zpátky. "Dobrou." Řekla jsem jen. "Ale…ale…" "Řekla jsem dobrou." "Nechovej se ke mně jako Plenitelovi!" Řekla uraženým tónem. To je poslední, co jsem uslyšela, hned na to jsem spala jako přizabitá.
***
Tik, Tak, Tik, Tak.
Bylo ticho. Slyšela jsem sestřičku, jak pravidelně oddechuje. Uculila jsem se. Nechtěla jít spát a ve skutečnosti usnula dřív než já…nebo se aspoň později vzbudí.
Potichu jsem vstala a přejela rukou po stolu. Ucítila jsem mobil a klikla jsem na prostřední tlačítko. Bylo 23:23. Moc dlouho jsem nespala, jak se zdá. Opět jsem odložila mobil a opatrně vyšla z pokoje. Když jsem zavřela dveře, chvíli jsem čekala, jestli jsem nevzbudila Eamë, ale bylo ticho. To mi stačilo a otočila jsem se.
Vykulila jsem oči a na chvíli jsem zalapala po dechu. Nikdy jsem netušila, co uvidím na protějším sloupu. Šerou chodbu osvěcovaly pouze zapnutá malinká světýlka připomínající hvězdy.
Na protějším sloupu byl papírek. Potichu jsem k němu došla a přečetla si ho. "Najdu si tě." Stálo na něm. Strhla jsem ho ze sloupu a kupodivu to šlo lehce.
"Brigi?"
Naskočila jsem leknutím a otočila se. Za mnou stála ospalá Eamë a zvědavě se na mě dívala. "Proč nespíš?" Usmála se. "Vzbudila jsem se a chtěla jsem jít na záchod." Uculila jsem se a schovala jsem nenápadně papírek za záda. "Dobře, tak já se vrátím zpátky do pokoje." Přikývla a otočila se, aby se vrátila. "Eamë?" Oslovila jsem jí. "Jep?" Otočila se. "Tvůj brácha, jak tě přivezl, zůstal tady?" "Ne…odjel zpátky domů, proč?" Zvědavě si mě prohlédla. "Jenom tak." Usmála jsem se a počkala, až Eamë zavře dveře do našeho pokoje. Potom jsem se otočila zpátky ke sloupu a vytáhla papírek. Je to v pořádku, uklidňovala jsem se, je to jenom papírek. Možná to tady nachystal její brácha před tím než odjel, kdo ví. Došla jsem do kuchyně, rodiče byli pryč a tak toho plně využiju, krást v kuchyni nemůžu jen tak. Otevřela jsem ledničku a ospale se podívala co máme. Po krátkém rozmýšlení jsem si vzala jogurt, otevřela ho a víčko jsem chtěla vyhodit do koše a neboť je koš před oknem, tak jsem z něj zvědavě vyhlédla, nepočítajíc s tím, že tam uvidím něco jiného než obvykle. Ale pletla jsem se. Bylo tam něco, co splývalo se stromy, ale určitě to tam nepatřilo. Zavrtěla jsem hlavou, vyhodila víčko a znova se podívala z okna. Ne, nic tam nebylo. Ach jo, proč já se tolik bojím Slede-
"Brigi!" Uslyšela jsem jak Eamë běží ze schodů, vzala jsem si lžičku a nechápavě se na ní podívala. "Ano?" Usmála jsem se. Sestřička vytáhla papír a ukázala mi ho. "Na, tohle jsem našla v koupelně. Nepřipomíná ti to něco?" Vyděšeně mi strčila ten papír do ruk. Odložila jsem jogurt a prohlédla si ho. Bylo tam napsané "Utéct nepomůže." Vytáhla jsem ten svůj a ukázala ho Eamë. "Nemohl to udělat tvůj brácha?" Zeptala jsem se jí a posadila se. "Ne." Zasmála se Eamë a odložila papíry stranou. "Ten by to neudělal a už vůbec nepíše takhle. Buď Slender existuje, nebo si z nás někdo z tvých sousedů dělá srandu. Nerada to říkám, ale doufám v tu druhou možnost." Dopověděla a otočila se. "Brigi, půjdu zpátky do pokoje. Necháme ten vtípek vtípkem, Slender man neexistuje, takže se nemáme čeho bát. Vrať se hned jak budeš moct a…nezkoušej žádné blbosti." Usmála se a zamířila zpátky do pokoje. Nejspíš opravdu nevěřila v to, že nějaký Slender man existuje. Ale já tomu pořád nějak nemohla uvěřit. A ano, náš dům je strašidelný. Jenom ne tady. Vzala jsem ty dva papírky a opatrně otevřela dveře do zahrady, aby to Eamë neslyšela. U východu do zahrady byly druhé dveře - do sklepa. A že ten sklep byl opravdu veliký a v noci…jako vystřižený z hororu. Zatáhla jsem za kliku a znova zalapala po dechu, když se dveře s vrzáním otevřely. Nikdy nevrzaly a také..byly pořád zamknuté. Něco se tu dělo. Cítila jsem, jak se chci otočit a vrátit se k Eamë, ale nemohla jsem to udělat. Jestli Slender man existuje, půjde tímpádem po nás obou. Jestli ne, aspoň se o tom přesvědčím Vzala jsem si baterku a zavřela po sobě dveře. Rozsvítila jsem baterku a zamířila do místnosti s bojlerem. A na bojleru byl…další papírek. Strhla jsem ho, prudce se otočila, zavřela oči a až po několika sekundách jsem se je odvážila otevřít. Začala jsem slyšet bouchání. Ne…já chci domů…k Eamë…
Donutila jsem své nohy udělat další krok, druhý, třetí…nakonec jsem zamířila směrem k místnosti kde bylo různé náčiní, od barev na stěny až po lešení. Tam žádný papírek nebyl a tak jsem se vrátila zpátky k vchodu, kde byly další dveře, tentokrát zase do útrob našeho sklepení. Zkusila jsem je otevřít a stejně jako minulé dveře byly odemčené…ne, nelíbilo se mi to. A ne, neměla jsem na výběr. Zamířila jsem směrem dolů a vešla do místnosti uprostřed schodiště, kde byl sklad zeleniny. Na opačné straně byl papírek. Šla jsem pro něj, znova ho strhla a rozeběhla se směrem ven. Kolik jsem jich měla? Čtyři? Pět? Neřešila jsem to a běžela dál dolů, až jsem doběhla na konec. Byly tam čtyři velké místnosti, jedna s mostem přes propast (nebyla to moc veliká propast, ale původně mělo být další patro ještě níž, ale potom se to nějak zrušilo. Pád dolů by ale minimálně zlomil nějakou kost). V první místnosti žádné papírky nebyly, v druhé byl jeden na konci místnosti. Strhla jsem ho a připravila se jít dál, ale najednou jsem za sebou uslyšela šum. I kdybych byla co nejvíc ticho, věřila jsem, že je slyšet můj tlukot srdce nejméně ve všech čtyřech dolním místnostech.
"Hal…Halo?" Řekla jsem, vzala odvahu a otočila se. Byla to chyba. Baterka mi vyklouzla z ruky a po dopadu na zem zhasla.
Výkřik se roznesl po celém domě.
***

"Brigi!" Otevřela jsem oči a s potíží jsem se posadila. "Jsi v pořádku?" Chvíli trvalo, než jsem se zorientovala, ale když se tak stalo, uviděla jsem, jak se nade mnou sklání Eamë. "Eamë! Jsi v pořádku!" Vykřikla jsem a odejmula jsem jí. "Já? Ty jsi tady byla celou noc." Nechápavě mi odpověděla, odtáhla se a starostlivě si mě prohlédla. "Brigi…víš vůbec kolik je stupňů? Určitě jsi zmrzlá! Pojď." Pomohla mi vstát a já konečně pochopila že nejsem tam, kde si pamatuju, že jsem končila. Byla jsem na naší zahradě a v boudě spal můj pes, Amika. "Eamí?" Oslovila jsem svojí sestřičku. "Jep?" Odpověděla mi a pomohla mi vejít do dveří, potom je za námi zavřela a zamkla je, jak jsem jí o to poprosila včera. Kolik bylo vlastně hodin? Podívala jsem se na hodiny. Byly tři hodiny ráno. "Co se stalo dneska v noci?" Zeptala jsem se jí konečně. "Zmizela jsi." Zasmála se. "A nic víc? Nenašla jsi tu žádné papírky?" "Papírky?" Nechápavě si mě prohlédla. "Jako v Slender manovi." Odpověděla jsem a stěží jsem dosedla do křesla. "Ne…hele, Brigi, nebyla jsi náhodou náměsíční?" Zasmála se sestřička a podala mi kakao, co mezitím udělala. "Možná…máš pravdu. Celé to bylo jenom sen." Usmála jsem se a napila jsem se kakaa. Chtěla jsem tomu věřit. A nejspíš i uvěřila.
Mezitím co si dvě legendární sestřičky povídaly u televize ve tři hodiny ráno s kakaem v ruce na zahradě sbírala černočerná postava papírky, co vypadly na místě, kde našla dívka Brigi.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Archy Archy | Web | 14. december 2012 at 18:02 | React

To bylo táááák roztomilýýýýýý! A ten šťastný konec! :3 Nádherná povídka :3

2 Ansa Ansa | Web | 14. december 2012 at 18:39 | React

[1]: Děkujůůůů. :3 Jsem ráda že se líbila. ^_^

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement